V některých pracovních inzerátech najdete instrukce, jak se na danou pozici přihlásit. Většinou to bývají instrukce typu: Pošlete nám životopis a motivační dopis, nebo životopis v češtině a angličtině, nebo pár slov nebo odkazů o vás, abychom si udělali obrázek. Nebo je zde rovnou napsané, že máte zavolat, nebo jako vstupenku do výběrového řízení zaměstnavatel požaduje nějaké vaše dílo.
Pokud vaše přihláška požadované součásti neobsahuje, jednoduše vás nepozvou, protože pokud nesplníte ani první úkol, jak potom budete přistupovat k těm dalším, kdyby vás vzali? Takže než odešlete svoji odpověď, přečtěte si ještě jednou, co se po vás chce, a ujistěte se, že to splňujete.
Vy máte pocit, že byste tu pozici klidně mohli dělat. A že by vás to určitě bavilo. Sice jste doposud dělali úplně jinou práci (například kuchaře), ale co člověk potřebuje na to, aby byl například obchodním zástupcem pro nápojové automaty? Dobrou komunikaci – to máte, říkáte si, a trochu té vytrvalosti – to taky máte. Bingo! Hlásíte se.
Jenže zaměstnavatel vidí váš životopis, kde máte za posledních 5 let 2x pozici kuchaře ve dvou restauracích. A vůbec o vás neví, že jste komunikačně zdatný, že je vás za plotnou škoda a zas tak dobře nevaříte, abyste se mohl hlásit do pětihvězdičkového hotelu na šéfa kuchyně. A tak vás zamítne.
Zkuste se tedy podívat na svůj životopis a motivační dopis očima někoho, kdo vás vůbec nezná. A pak do obojího napište, proč se na pozici hlásíte. Více o tom, jak napsat životopis, který zvýší šance na pozvání, najdete zde.
Detaily typu – komu adresujete svůj motivační dopis a zda ho vůbec píšete té správné firmě. Stalo se mi mnohokrát, že jsem dostala motivační dopis na úplně jinou pozici a do úplně jiné firmy, nebo i firma a pozice byly správně, ale jméno v úvodu rozhodně nebylo moje.
Jakmile je pod inzerátem jméno, ujistěte se, že ho opíšete dobře. Jakmile tam není, najděte personalistu na webu firmy nebo na LinkedIn. V dnešní době, kdy je všechno osobní, napsat vážená paní, vážený pane, je faux pas.
Gramatické chyby jsou velkým odpuzovačem. Ano, personalisté chápou, že se hlásíte na technickou pozici a ne na Shakespeara. Ne, nepotřebujete (ve většině případů) k práci dokonalou gramatiku. Neomluvitelné na tom, že pošlete materiály s chybami, je to, že si nedáte tu práci, abyste chyby odstranili pomocí dostupných nástrojů. Že někoho nepožádáte, aby vám pravopis zkontroloval, když víte, že sami v něm tápete. Zkrátka, že té přihlášce na novou pozici do nové firmy nevěnujete tolik pozornosti, kolik si zaslouží. Proč by potom měl personalista nebo manažer věnovat svou pozornost vašim dokumentům?
Někdy lidé v rámci pozice dělají spoustu činností, které do té pozice vlastně ani nespadají, ale baví je a chtějí se jim věnovat v nové práci. V životopisu je ale nezmíní. Typicky třeba asistentka, která se hlásí na event managera a zapomene do životopisu dát, že organizovala školení, večírky, kick-offy a konference pro 20-200 lidí.
Ve svém popisu praxe proto spíše prodejte své zkušenosti s tím, co firma v inzerátu požaduje, ne s tím, co jste měli napsané v popisu pozice.
Úvodní odstavce v životopisech a motivačních dopisech obsahují věty typu „chci se dále učit a rozvíjet“, „chci využívat své jazykové dovednosti“, „chci si dále prohlubovat své znalosti v oboru“, „chci se učit od profesionálů“ atd. Já chci, já chci, já chci. V lepším případě já bych chtěl. A nezapomněli jste na to, co firmě nabízíte? Co jí přinesete? Co z vás bude mít, když vás vezme? Čeho společně můžete dosáhnout?
Do svých dokumentů doplňte ocenění firmy, do které se hlásíte. Vyzdvihněte její kvality a svou pokoru vyjádřete tím, že popíšete, co nabízíte, ne to, co chcete.
Možná, že než vám někdo z firmy zavolal, prostudoval vaši prezentaci online, a telefonát si rozmyslel. Na co si dát pozor? Zejména na Facebooku a Instagramu zkontrolujte, abyste příliš divoce neprezentovali soukromý život, večírky a stavy pod vlivem čehokoliv. Určení, kde je únosná míra, je na vás.
Na LinkedIn byste zase měli mít kvalitně vyplněný profil, dopovídající tomu, že hledáte práci – tedy zobrazující vaše zkušenosti, znalosti, praxi, vzdělání atd. Pozor na historické profilové fotky starší než sametová revoluce.
A na všech sociálních sítích si dejte pozor na to, jaké zveřejňujete komentáře. Pokud jsou vaše komentáře povětšinou hanlivé, urážlivé, zesměšňující, zkrátka negativní, pro zaměstnavatele atraktivní nebudete. Kdo by si bral do firmy rýpala? Pokud už někoho nebo něco komentujte, ujistěte se, že vaše komentáře jsou spíše pozitivní a podporující.
Máte pocit, že jeden z těchto důvodů mohl být platný i pro vás? Při další odpovědi zkuste naše tipy a budete mít hned větší šanci přesunout se z personalistovy složky „Ne“ nebo „Možná“ do složky „ANO – tohoto člověka sem musím okamžitě dostat.“