Nová práce mě musí BAVIT. OK, a co to znamená?

Já: „Jak si představujete svojí novou práci?“ Klient: „Nevím, hlavně mě to musí bavit.“ Já: „Aha, a co si pod tím mám konkrétně představit?“ Klient: „No třeba aby tam byli prima lidi, to je pro mě důležité…“ Cítíte možná, že to není úplně ta odpověď, která vás posune dál. Jasně, že chceme, aby nás nová práce bavila. Ale JAKÁ TEDY MUSÍ BÝT, ABY nás bavila?

Někoho totiž baví účtovat faktury, jiného baví postavený barák, někoho jiného získaný obchod a jiného potlesk publika. Někoho baví se starat o tým, jiného baví vymýšlet kreativní řešení, jiného baví analýza dat a jiného baví prezentovat na konferencích. A nic z toho nesouvisí s tím, jestli tam jsou nebo nejsou fajn lidi. Všechno souvisí s náplní práce.

80% času musím dělat to, co mě nabíjí

Ano, náplň práce není vše. Ještě je důležitá kultura firmy a právě ti lidé. Ale takový ten první výběr, který děláme, je o náplni práce. A pak teprve koukáme na firmu a jací jsou tam lidé, to se nám podaří zjistit jen v malém počtu případů (bohužel).

Takže k tomu, abychom mohli říct, zda nás práce bude bavit, musíme vědět, jaký typ činnosti nás naplňuje. Ideální poměr je, když 80% času v práci dělám něco, co mi jde, co mě baví, co mě nabíjí energií.  A vyhnout bychom se měli pozicím, jejichž náplní je něco, co mě nebaví, nezajímá, frustruje.

Můj vlastní klikatý příběh

Ráda bych s vámi sdílela vlastní příběh. Velmi ráda s lidmi mluvím, přednáším, školím, koučuji, mentoruji, naslouchám, pojmenovávám lidem věci, které neumějí sami pojmenovat, pomáhám lidem si uvědomit důležité věci spojené s jejich prací. A odešla jsem z práce, kde se po mně chtěly tabulky, rozpočty, anaýzy, plánování vycucané z prstu, šetření na nesprávných místech a prezentace pro tabulky a tabulky pro prezentace.

Ale uvědomit si, že mě to nebaví, mi trvalo 2 roky. 2 roky jsem se totiž nechala opíjet rohlíkem zvaným Pozice, Plat a rádoby Status. 

Pak jsem se chvíli hledala a zjišťovala složitou cestou, co a proč mě baví. A začala jsem na to přicházet, investovala jsem spoustu prostředků do toho, abych se maximálně vzdělala v oblasti koučinku, práce s talenty lidí a našla si vlastní konzultační styl.

A ze začátku jsem ještě dělala chyby. Například jsem slíbila klientovi, že udělám rozvojové odpoledne pro každého manažera a nakonec z toho měl být výstupem poměrně rozsáhlý report. A víte co?

Ty reporty mě ubíjely! Ušila jsem si na sebe strašnou past!

Tak dnes už tuto službu nenabízím. Vím, že dobře odškolím, odkonzultuji a nakonec i ten report velmi kvalitně napíšu, ale k smrti mě to nebaví a donutím se k tomu v noci před termínem s největším sebezapřením. A pak se z toho den vzpamatovávám. Připomínají vám takové stavy něco?

Co mám teda konkrétně dělat? Asi se ptáte….

Ideálně si napsat, jaké činnosti mě baví a proč a co mě na nich baví a s kým a za jakých podmínek. A být u toho CO NEJKONKRÉTNĚJŠÍ. „Baví mě, když mluvím s člověkem a on mi řekne během konzultace, že teď jak o tom mluvíme, si něco důležitého uvědomil.“

Vím, není to jednoduché, ale je to nezbytné po to, abychom mohli HLEDAT a NAJÍT práci, která nás bude bavit. Pokud totiž tohle cvičení neudělám, tudíž nevím, co přesně mě baví, nemohu to logicky ani najít a pak prostě jen střílím naslepo a modlím se, aby to vyšlo. A na to je život moc krátký.

A pokud vám přijde, že byste na takovýhle sebezpyt potřebovali průvodce, tak jeden existuje. Jmenuje se Kariérní (re)start.