
Zármutek si většina z nás automaticky spojuje se smrtí. Jenže ve skutečnosti vzniká při jakékoli významné ztrátě. A kariéra – zvlášť dlouhodobá – nám obvykle dává několik „pilířů“, o které se opíráme:
Když role skončí – i dobrovolně – tyto pilíře se naruší. A tělo i hlava reagují podobně jako při truchlení.
Klíčová pointa: zármutek nevzniká z logiky („tohle je lepší práce“), ale z připoutání.
Můžete truchlit nad:
Takže ano: můžete vědět, že jste se rozhodli správně – a zároveň cítit ztrátu. Tyto dvě věci se nevylučují.
Když se zármutek nepojmenuje, nezmizí. Jen se převlékne do jiných „kostýmů“:
A tady vzniká častý omyl: lidé si to vyloží jako „jsem slabá/ý“ nebo „tohle nebyla dobrá změna“. Přitom to může být jen nezpracovaná ztráta.
Možná to poznáte podle něčeho z tohohle:
Protože pracovní kultura od nás často čeká racionalitu, tah na branku a jistotu. „Kariérní změna má být přece pozitivní!“ Jenže emoce nedělají audit podle tabulky benefitů. A když nemáme pro zármutek jazyk, snadno si ho přeložíme jako selhání.
Důležitá věta, kterou si stojí za to odnést: truchlení není křehkost. Je to důkaz, že vám na té kapitole záleželo.
Řekněte si: „Tohle je zármutek – a je normální, že ho cítím.“
Už jen to často sníží vnitřní tlak na výkon („musím být v pohodě“).
Nemusí to být ezoterika. Stačí konkrétní věci:
„Jsem lídr“ vs. „zastával/a jsem vedoucí roli.“
Tahle drobnost otevírá dveře: nejste titul. Jste člověk se silnými stránkami a dovednostmi, které jdou přenést.
(Tohle mimochodem krásně navazuje na práci se silnými stránkami a talenty, kterou děláme i v mých pracovních sešitech.) Pracovní sešit Modul 1: Silné s…
Kouč, terapeut, mentor, peer skupina. Ne proto, že „to nezvládáte“, ale protože zármutek je proces – a proces se lépe prochází s někým, kdo ho umí držet.
Krátký narativ:
A teprve z toho skládejte ideální roli, strategii a komunikaci směrem ven.
Pomoci vám může můj kurz Najděte svůj kariérní směr, který pracuje s návratem k tomu, v čem jste silní.