Stále častěji se v náborových procesech objevují tzv. kreativní úkoly. Mají ověřit vaše přemýšlení a dovednosti — ideálně v praxi.
Když jsou dobře připravené a transparentní, mohou být velkým přínosem pro obě strany.
Jenže často tomu tak není. Co by měl vědět každý kandidát, než se pustí do zpracování zadání, které může spolknout večery a víkendy? A jak poznat, že něco ve výběrovém řízení není v pořádku?
Tento postup nejen že podkopává důvěru a pocit bezpečí na straně uchazeče, ale zároveň znemožňuje, aby se z této zkušenosti cokoliv naučil. A to je velká škoda.
Pokud na vás firma směřuje zadání, nebojte se zeptat:
❓ Jaký je cíl tohoto úkolu? Slouží k ověření způsobu přemýšlení, dovedností, nebo generuje reálné podklady?
❓ Kdo s výstupem bude pracovat? Zůstane pouze u personalisty, nebo ho uvidí celý tým?
❓ Bude k dispozici zpětná vazba? A pokud ano, v jaké podobě?
Váš čas i nápady mají hodnotu — je naprosto v pořádku si to uvědomovat a mluvit o tom.
Dobře připravený úkol může být pro obě strany velmi přínosný.
Co ale považuji za zcela zásadní — a na čem bych trvala — je zpětná vazba.
I když firma uchazeče nevybere, měla by mu dát vědět, co ji k tomu vedlo, co bylo v zadání silné, co by potřebovalo rozpracovat. Nemusí jít o obsáhlý popis — často stačí stručný, ale konkrétní komentář. Nejlépe v osobní podobě.
Zpětná vazba je totiž nejen projevem profesionality, ale i respektem k práci druhého člověka.
Pokud se firma k úkolu staví nejasně, vyhýbá se odpovědím nebo výsledky nijak nekomentuje — může to být i indikátor firemní kultury. A to je dobré vědět dřív, než se rozhodnete v takové firmě pracovat.
Narazili jste někdy na zadání, které vám přišlo nefér, nebo naopak inspirativní a dobře zarámované?
Dostali jste na něj zpětnou vazbu?
Podělte se v komentáři — budu ráda za vaše zkušenosti.